Historie divadla
Stavovské divadlo bylo původně nazýváno Národní divadlo, doplněné někdy jménem svého zakladatele Nostice. V roce 1797 jej koupili zemští stavové a název byl pozměněn na Hraběcí Nosticovo divadlo. Po odchodu českých herců v roce 1862 bylo divadlo opět změněno, tentokrát na Deutsches Landestheater. Dnešní pojmenování tj. Stavovské divadlo se váže k roku 1920, kdy se stalo součástí Národního divadla. Němci však za okupace název opět změnili na Ständetheater stejně jako později komunisté, kdy neslo název Tylovo divadlo, až po listopadové revoluci v roce 1989 se vrátilo k dnešnímu názvu Stavovské.
Divadlo bylo postaveno díky významnému osvícenému vlastenci – Františku Antonínu Nosticovi-Rieneckovi. Věnoval na to svůj pozemek a získal souhlas od císaře Josefa II. Nápis na budově praví, že ho zasvětil „Vlasti a Múzám“ – „Patriae et Musis“. Sedmého června 1781 byl položen základní kámen divadla. Architektonický návrh budovy vypracoval hrabě Künigel a stavbu trvající dva roky řídil dvorní stavitel Antonín Haffenecker, autor dostavby severního křídla Pražského hradu. Původně klasicistní, zčásti barokem inspirovaný Haffeneckerův styl získal pozdějšími přestavbami neorenesanční charakter. Divadlo bylo poprvé otevřeno 21. dubna roku 1783 Lessingovou tragédií Emilia Galotti. V té době byla kapacita divadla tisíc diváků. Později byla kvůli pohodlí snížena na dnešních 659 míst.
Podle původní představy hraběte Nostice-Rienecka mělo divadlo uvádět německou činohru a italskou operu. V krátké době však byl repertoár rozšířen i o české hry a to v lednu roku 1785 veselohrou Gottlieba Stephanieho Odběhlec z lásky synovské.
První českou hrou hranou ve Stavovském divadle bylo historické drama se zpěvy Břetislav a Jitka od Václava Tháma. Po smrti Františka Nostice bylo divadlo prodáno českým stavům a přejmenováno na Stavovské
Významnou částí dějin divadla je úspěch geniálního hudebního skladatele W. A. Mozarta s Figarovou svatbou. Díky tomu napsal pro Prahu operu oper, Dona Giovanniho.
